Jedním z problémů, se kterými se školství dlouhodobě potýká, je nedostatek financí. Ten se ještě prohlubuje se zvyšujícím se schodkem státního rozpočtu, neboť peníze jsou zkrátka více potřeba jinde, například ve zdravotnictví. To však neznamená, že se nejedná o závažný problém, který je potřeba řešit. Ale jak? Jednou z možností, jak získat peníze nezávisle na státu, je i zavedení školného, podobně jako je tomu na soukromých školách, byť ne v takové výši.

Tento krok by však šel proti ústavě, kde je jasně dáno, že každý člověk má právo na vzdělání. Tímto krokem bychom jej však vzali těm chudým. Navíc absolvování školní docházky je povinnost daná zákonem, její splnění by tedy nemělo záviset na finančních možnostech rodičů.

I to jsou důvody, proč se zatím uvažuje pouze o zavedení školného na veřejných vysokých školách. Koneckonců, pro značnou část zaměstnání stačí výuční list či maturita. A je pravdou, že na vysoké škole by měli studovat skutečně jen ti nejchytřejší, kteří na to opravdu mají. Pak by nedocházelo k situacím, kdy tři čtvrtiny třídy studium ukončí po prvním semestru.

Je pravdou, že zavedením školného by se vysokým školám a univerzitám vrátilo něco z exkluzivity, kterou dříve měly. Otázkou však je, zda by se tak nestalo dostupné jen těm, kteří si jej dokážou zaplatit, a zda by se nezačaly bát studenta vyhodit, neboť by tak přišly o peníze z jeho školného.

Samozřejmě existují různá stipendia, a tak by tomu bylo i v tomto případě. Chudý zájemce by si tak o něj mohl zažádat, a studovat díky němu zadarmo. Je však otázkou, kolik lidí by tuto možnost skutečně využilo, a kolik by se vzdalo, například z nedostatku sebevědomí. Je tedy jasné, že pokud bychom chtěli toto opatření zavést, přineslo by to i různé problémy, které by bylo potřeba vyřešit. A to se v současné době nezdá příliš reálné. Dokud je však nevyřešíme, zavedení školného by situaci jen zhoršilo.